Upozornění:

Všechny uvednené recepty jsou před zveřejněním testovány na lidech :-)

sobota 13. června 2015

Něco málo o mně

Píše se rok 1997. Je mi 30 let. Vážím 82 kilo. Bydlím  na vesnici. Kolem domku se prohání vykrmené kachny, v chlívku chrochtají čuníci, v králíkárnách dupou králíci, býci poslušně přibývají na váze, aby poskytli dostatek kvalitního masa...Vařím klasicky. Staročeskou kuchyni...pěkně masíčko, knedlo-vepřo-zelo, svíčkovou...výborné buchty a koláče jako zákusek...


Několikrát za týden mě bolí hlava...žáha pálí téměř denně...několikrát za zimu rýma, každou chvíli neskutečná únava...o rok později se přidala chronická kopřivka. Téměř neustálé svědění kůže. Po třech měsících všemožných vyšetření byl zjištěn celý zástup alergií. Téměř na všechno...na prach, pyly, plísně, roztoče, peří, kravskou srst. A jako hlavní zdroj kopřivky se  nakonec ukázala pšenice. Musela jsem změnit ze dne na den jídelníček. Vzala jsem to jako výzvu a učila se jí nahrazovat. Jak jsem v různých zdrojích hledala, tak jsem nacházela a  zkoušela další recepty, další výživové směry, četla další a další knížky.
Jedla jsem klasicky. Stravovala jsem se podle knížek Fit pro život. Byla jsem vegan. Byla jsem frutarián. Byla jsem makrobiotik. Jedla jsem RAW. Jedla jsem paleo. Jedla jsem bezlepkově. Jedla jsem podle ájurvédy. Stravovala jsem se podle krevních skupin. Stravovala jsem se podle zásad židovské kuchyně. Zkusila jsem téměř všechno a z každého stravovacího směru jsem si ponechala to, co mému tělu dělalo dobře. Vyloučila jsem to, co mi naopak dobře nedělalo.
Postupem let jsem se snažila ze stravy vyloučit další a další věci. Nakonec jsem dospěla až k živé stravě. Ale...
Při RAW stravě mi byla zima. Pořád. Nepomáhal zázvor, skořice, česnek…nic. Byla mi zima. A tak ovoce a zeleninu bez tepelné úpravy do sebe láduju, když je vedro. Při sychravém počasí si klidně uvařím horkou polévku. Upeču si zeleninu. Třeba jí posypu sýrem. A je mi fajn. Ale...
Klasický vegetarián taky nejsem...neřeším, jestli sýr obsahuje živočišné syřidlo nebo ne...občas dostanu chuť na maso a pak si ho klidně bez výčitek dám. Přijde mi to přirozenější, než do sebe ládovat vitamín B 12 v tobolkách. Navíc na některých stránkách vegetariánských receptů se to jen hemží pokrmy z mouky, smaženými jídly, průmyslovými rostlinnými mléky. 
Pšenici nesmím. Průmyslově zpracované potraviny se snažím vyloučit, nebo alespoň hodně omezit. Nechávám syrové to, co zrovna roste a co se dá sníst bez tepelné úpravy. Vařím a peču to, co za syrova sníst nejde. V zimě nejím papriky, rajčata, okurky – ale domácí kysané zelí, červenou řepu, mrkev, celer. Nemám ráda přísné škatulkování a proto si ráda najedu na stránky vegetariánů, vitariánů, paleožroutů. Najdu si tu inspiraci, vyzkouším a co je pro mě jedlé a finančně přijatelné, to si zařadím do jídelníčku. Chutnají mi třeba RAW dezerty, ale koláč z kešu, para a makadamových ořechů, avokáda a manga je přece jen trochu mimo moje možnosti a nedá se jíst ke snídani každý den. Tak si klidně upeču mufínky z ovesných vloček. Jím prostě tak, abych se cítila v pohodě. Tělo si samo postupně zvyklo na přírodní chuť potravy. Přírodní…to je to pravé slovo. Snažím se jíst přírodně. Příroda – latinsky natura. Budu asi nejvíc nějaký naturián...můj název pro skorovegetariána, snažícího se přizpůsobit přírodě a českým podmínkám. Takže shrnuto a podtrženo. Snažím se vařit bez pšeničné mouky, bez cukru, bez chemie...ale taky ne stoprocentně. 
Třeba cukr. Na vaření a pečení ho nepoužívám. Ale použiju ho občas jako koření. Jako konzervant. Jako pomocný prostředek. Ještě jsem totiž nepřišla na to, jak bez něj vyrobit bezinkový sirup…bezinkovou limonádu…A jak říkaly už naše babičky: Před heřmánkem smekni, před bezem si klekni. A ty to musely vědět. Nemohly zaběhnout do lékárny a chtít na každé nachlazení tabletku. Věděly, že příroda nám pomůže. A já se občas snažím jejich moudrosti vyhledávat a využívat. A proto jsem si vlastně založila i tenhle blog.

Začal kvést černý bez. Kvete všude. A je zdravý. Takže si vyrobím limonádu. Stejnou, jako loni. Byla výborná. Aha. A nastalo každoroční hledání a přemýšlení: Kde mám ten loňský recept? Vrhnu se do šuplíčku s recepty. Pokaždé si říkám, jak si to napíšu pěkně do sešitu…a někdy třeba opravdu napíšu. Ale potom náhodou při hledání čehokoliv na netu narazím na recept, který se mi zdá lepší. Dám ho do záložek, že ho vyzkouším příští rok. Záložku najdu hned, jak bez odkvete. Nebo recept i vyzkouším, napíšu poznámky na papírek a samozřejmě je zapomenu přepsat do sešitu. Přece to udělám „až bude čas“. A tak jsem letos našla při hledání receptů na bezinkovou limonádu receptů a papírků hned několik. 10 květů bezu, 300 g cukru, 20 květů bezu, 7 květů bezu, tři litry vody, pět litrů vody, s droždím, bez droždí, ponechané v teple, v zimě…dokonalý mix. A tak jsem se rozhodla to uložit tady. Příroda je chytrá a bez kvete každý rok přibližně ve stejnou dobu. Až budu hledat, bude to snadnější. Bezovou limonádu na jaře, kysané zelí na podzim, povidla bez cukru na konci léta…A pokud si tu najde inspiraci vyznavač RAW stravy, paleo, vegan, vitarián, ale i klasický strávník...budu ráda :-)

Píše se rok 2015. Jsem o osmnáct let starší. O hodně kilo lehčí. Bydlím na vesnici. Vzadu na zahradě se prohání pár slepic, které občas snesou vajíčko...na zahradě už roste červená řepa, kadeřávek, rajčata, kedlubny, saláty, hrášek, dýně všeho druhu, jahody...ovocné stromy a keře plodí rybíz, jostu, višně, švestky, jablka, hrušky...a hlavně se to tu zelená bylinkami...máta, petrželka kadeřavá i hladká, brutnák, pažitka, libeček, šalvěj, meduňka, majoránka, kopr, fenykl, bedrník, bazalka, rozmarýn...
A pokud by mě někdo chtěl mermomocí zařadit do nějaké škatulky...jsem nejblíž tomu, být flexitarián :-)



Žádné komentáře:

Okomentovat