Ještě vloni jsem žila v přesvědčení, že všechna kupovaná dýňová semínka jsou loupaná...jako třeba ta ze slunečnice. Pak jsem náhodou narazila na semínka, kde jsem se na balíčku dočetla, že jsou to plody dýně olejné - nahosemenné. A tak jsem si vzala na pomoc strejdu Googla a zjistila, že dýně olejná se pěstuje právě pro ta semínka. Samozřejmě jsem nelenila, semínka na jaře koupila, zasadila...a s napětím čekala na úrodu. A opravdu...semínka jsou jedlá tak, jak je člověk z dýně vydlabe. Už se suší dávka z první dýně.
No jo, ale co se zbytkem dýně? Nejdřív jsem zkusila polévku. Protože jsem "rozmazlená" výbornými dýněmi hokaido, moc mě dužina dýně olejné nezaujala. A navíc slupka byla už docela tvrdá na loupání. Tak jsem to zkusila jinak. Dýni jsem jen rozkrojila na větší kusy, položila na plech, potřela olejem a pekla tak dlouho, až okraje začaly hnědnout. Poučená z polévky, která byla z této dýně taková nějaká prázdná, pekla jsem s dýní i dvě mrkve.
Když pečená dýně vychladla, lžící jsem jí vydlabala.
Na přepuštěném másle jsem osmažila velikou cibuli dozlatova, přidala k dýni a mrkvi a vše rozmixovala ručním mixérem - ještě jsem přidala plátek másla.
Nakonec jsem přidala sůl, pepř a pár stroužků česneku - a pomazánka byla hotová. Hodí se třeba na topinky...
Další varianta dýňové pomazánky byla podobná. Upekla jsem dýni rozseknutou napůl. Vydlabala, skořepinu, připomínající vzhledem i tvrdostí cyklistické helmičky pro trpaslíky jsem hodila na kompost a z vnitřku připravila pomazánku. Pečenou dýni jsem rozmixovala ručním mixérem. Na pánvi jsem si na vrchovaté lžíci přepuštěného másla osmahnula čtyři cibule, které jsem zasypala mletým kmínem - množství samozřejmě podle chuti, u mě platí "čím více, tím lépe". Vše jsem smíchala, přisolila a bylo hotovo:
Žádné komentáře:
Okomentovat