To, že do salátu občas přihodím i nějaký ten plevel už si okolí zvyklo.
Ale zjistila jsem, že člověk se pořád učí. Až letos na jaře jsem čistě náhodou narazila při čtení článku o omega-3 mastných kyselinách na zmínku, že hodně (a možná ještě trochu víc) jich obsahuje šrucha zelná. Šrucha zelná? Co to proboha je? To neznám. Tak jsem začala pátrat.
A překvapením mi padla brada na hrudník...ten protivný plevel, kterého se nemůžu ve skleníku zbavit a na záhonech se mi vytrvale množí se dá jíst?! A ještě je to zdravé? Pro jistotu jsem téměř půl dne hledala podrobné fotky, popisy, možnosti záměny (ano, vždycky mi to bejlí přišlo na pohled jedovaté, podezřelé, divné....), zjišťovala, jak to chutná...a nakonec jsem se rozhodla riskovat život a jeden lísteček utrhnout a ochutnat. A světe div se - ono to bylo i dobré - takové slano-nakyslé, stačilo by to jen hodit na chleba s máslem a dobrota je na světě. Druhého dne jsem se ve zdraví dožila, takže šrucha zelná byla zařazena do jídelníčku a vzata na milost i ve skleníku. Máslovým dýním tam nepřekáží, ony jí zatím taky ne, tak se jí tam opravdu daří. Chtěla jsem pro vás vyfotit bylinku, jak jí možná znáte líp - malinkou, plazivou, s načervenalým stonkem - ale takovou tu už nemám. Všechny mnou opečovávané exempláře už jsou div né rozměrů keříčku. Ale dobré jsou stále, Jen u těch starších rostlinek je lepší stonky odstranit a shrnout si proti směru růstu do salátu jenom lístky.
Tak se rozhlédněte po zahradě, jestli vám tam také někde neroste....a dobrou chuť!
Žádné komentáře:
Okomentovat